Anotace: ...

V záhonu žlutých tulipánů
svíjely se zapomenuté myšlenky
tolik se podobaly slizkorudým červům
Bosé prsty bořily se v hlíně
plné odložených marností
a uvadaly jako stébla naděje
v keramické váze z léta kdy mi bylo pět

A tak jsem zasadila fialkový úsměv
anebo možná rozcuchanou lež
v půdě rozehřáté slunečním vánkem
Měla by vykvést do týdne do měsíce
do dne a do roka anebo do nevidím
zapomněli mi to připsat
na návod k použití

A slova trpce vázla na dně hrdla
chtělo by se mi křičet anebo možná zpívat
tu hořkoslanou ódu na radost
jenomže rty mi zastehovaly trny z akátu
co vetknul do nich soumrak-
a tak jsem mlčela
hluchá až do slepoty

Publikoval(a): glacier, 11.4.2016