Anotace: Už jako nemluvně trápil rád zvířata...

I.
Už jako nemluvně,
kdy se sápal pro matčin prs,
rád trápil zvířata,
zaživa z nich stahoval srst.

V tom lepším případě
je tahal za uši,
v tom horším případě
sypal sůl do očí.

Když měl dobrou náladu,
neštítil se poranit míchu.
Nosil závěje krutosti
a konec něčího života
mu připadal k smíchu.

Žil celkem pokojně,
někdo by řekl – škoda,
ovšem jedno z pravidel,
které dozajista platí:
,,Na každou svini se vaří voda.‘‘

II.
Prohlíží si barvy u posledního loku,
a vychutnává si doušek lahodného moku.
Ani na chvíli nenechá odpočinout svoje plíce,
šluk za šlukem, čerň za černí, více a více.

A jen zvratky na podlaze
a genetické zbytky slin
jsou jeho předobrazem,
barvy hrají prim.
Už ani neví, zda je něčí syn,
snaží se vyrvat si z hlavy klín.

Sotva čtyřicátník, co se utápí v chlastu,
jeho hleny připomínají černou pastu.
Takřka ohlodaný vnitřek,
přebíjí dnešek i zítřek.

III.
V podvečer bušení na vrata,
cinkání řetězů, broušení nožů,
,,Prý, že jsi trápil rád kuřata.‘‘
Vzezření zvěře, hlasy mužů.

V tu chvíli ba ani nedutá,
klepe se, snaží se schovat.
Kukátkem civí na zvířata chlupatá,
pryč jsou hned všechna slova.

,,Neboj se, to není výhružka.
Otoč tím klíčem a pojď nám vstříc.
Neseme ti vzkaz od kolouška,
vše má svůj rup i líc.‘‘

Bez větších potíží vyrazili dveře,
vzali ho a mrskli s ním na stůl,
jehlami bodali do páteře,
roztáhli oči a přinesli sůl.

Publikoval(a): 23, 6.4.2016