Anotace: Jen tak ...

Mé tělo životem krouží,
to cunami moře o skály bouří,
mysl uniká do hvězdných dálek,
toť ozvěna minulých válek.

Mozkové tkáně řídí nekonečno,
je převisu dun písku vděčno,
myšlenky letí mléčným časoprostorem,
elektron hodin je jim vzorem.

Tělo bouří jak býk v aréně,
to hormony se zjeví na scéně,
je to snad láska – ach můj Bože,
ne – jen kruté Záhořovo lože.

Píši tím slova co mají spád,
tak skonči – je pátý pád,
slova jsou pěkná, krasořečí,
přestaň psát! A bez řečí.

Měla to být báseň,
o… něčem…
napsaná je ale
o čem…o ničem…

Publikoval(a): děda včela, 1.4.2016