Anotace: Kdo do umění život dává Ví že k tomu patří káva.

Jak zrnko kávy drtí mě mlýnek
Nemohu uniknout z jeho spár
Jen kousíčků ze mě zbyde pár
Mé smrti předchází výlek.

Vroucí vodou zalévá mě umělec
Není to nepřítel, leč milenec
Elegantně vdechuje můj dým
To že mě miluje, moc dobře vím.

Spolu se mnou, usedá za pracovní stůl
Do ruky pero bere a hudbu skládá
Pak zastaví se a vypije mě půl
A znovu mě mile pokládá.

Díky mě líp ladí svůj nástroj
Nějaké tóny zkouší hrát
Už zaujmul ten správný postoj
Dopijí mě...
Ach, o mé smrti každý by si mohl zdát.

Publikoval(a): Jera_lu, 31.3.2016