Anotace: ...

Znala jsem kdysi jednu ženu
a nebo přízrak starodávných dob
zemřela pro víru zemřela na hranici
ve vlasech nosila rozkvetlou slunečnici
věřila na svobodu chápala sílu slov
věřila na lásku a znala její cenu

Pojďte má paní já vám zahraju
- tóny se mísily s vločkami popela
hvězdy ukryly se v oblacích
a nocí vyli ti psi hlídací
hořeli všichni i ona hořela
a tak odešla paní z Montaillou

Pak věčně mrtvolnými rty se smála
ztracená na dně pobořených hrobů
v oblaku rozfoukaného hedvábí
oči krhavé oči jestřábí
na rtech ten úsměv a v temných očích zlobu
každým svým dechem dál té Skále lála

Publikoval(a): glacier, 23.3.2016