Anotace: ....v poloprázdném kostele...

Sama si s nedělí připíjím,
vínem poháry plním,
přátele k návštěvě vybízím,
když nepřijdou se zlobím.
A pak si vzpomenu na Krista
a na opuštěný chrám,
tolik lidí zve k hostině
a nakonec jí sám.
Zvu ho do svého domova,
ihned snáším to nejlepší,
mávnutím ruky odmítá
a pak tiše odpoví.
"Vše co mi dáváš je dávno mé,
vždyť jsem to pro Tebe stvořil.
Daruj mi co Ti vzít nemůžu."
Přemýším, chvíli jsem zmatena.
Nevím. "Pane řekni a vše Ti udělám kvůli."
"Opravdu? Smutně se usměje.
Daruj mi tedy svou vůli!"

Publikoval(a): baruša, 26.10.2010