Anotace: jedna z mých prvních básní...

Sám na světě

Proč si připadám naprosto sám v tomto divném světě,
Tok svých myšlenek nedokážu vyjádřit v jedné větě,
Touláš se po světě sám jako zraněný rytíř,
S pocitem a domněnkou, že snad poslední dech chytíš,
lásku a polibky druhých dennodenně vidíš,
když přijdeš do svého doupěte, další slzy roníš,
v noci na ulicích svého stínu se bojíš,
za svým vlastním názorem málokdy si stojíš,
Utopické myšlenky brouzdají ti tvou hlavou,
Svůj smutek zapíjíš hořkou a černou kávou,
Kolem tebe mnoho lidí, přesto jsi sám,
Tvému depresivnímu obrazu však chybí rám,
Navenek jsi tvrdý a hrubý jako dřevěný trám,
Nezbylo na tebe žádné místo ve snech dam,
A nyní sám sebe uvnitř se stále ptám,
Proč si na této pusté poušti připadám sám.
Jsem jak suchá květina uprostřed saharské pouště,
Zvadlý lístek schovaný do zimní houště.
Srdce mé dostává tvrdé rány každý den,
Stále méně věřím, že je to pouhý sen,
Bojuji s osudek jako kapka rosy se suchem,
smutek a velké utrpení šíří se vzduchem,
možná patřím mezi zapomenuté básníky,
mé slané slzy pokrývají bílé kapesníky,
samota se stává stereotypním kolegou,
mé bolavé tělo je zalito hořkou polevou,
prodávám svůj smutný život s výhodnou slevou,
kupte, nabízím s desetiprocentní slevou.
Připadám si jako nějaký trpaslík mezi obry,
Místo úspěchů sbírám jen samé velké prohry,
A tak se stále pokouším vracet do hry,
Do hry se životem, který nikdy neprohrává,
hru má dobře promyšlenou, vždy vyhrává,
možná se ptáte, proč je takový pesimista,
svou krev nalévám do číše, co je vždycky čistá,
pro souboj se životem potřebuji víc místa.

Publikoval(a): maca07, 25.10.2010