Anotace: o zhrzené ženě

Jak jsem krutá ve své pýše a svědomí mé ve mně hrýže............

Nelíbí se mi ta prapodivná hra,
kterou postavil jsi mezi nás dva.
Nechápu ji ani neznám pravidla,
tak co bych Ti dál nabídla ......

Zřejmě nic, nemám do života víc,
mohu Ti dát všechno nebo raděj nic.
Volím nic a snad zabiju ten cit
a dál si budu o samotě v klidu žít.

Zmatena a znavena,
mé múzy zbavena,
začala jsem hledat cestu ven,
chci usnout a myslet, že to byl jen sen.

Takhle lásku nezískáš,
ale dokonale samotu svou ohlídáš.
Přeju Ti to, pokud jsi tak rád,
nesmíš však své osamění na sobě dát znát.

Měj se krásně, to sis přeci slyšet přál,
vzdávám to a jdu dál.........opouštím ten sál,
kde si každý s každým hrál,
jdu vstříc osudu a víc při Tobě nebudu.

Pravda nebo sen ?
Poslední to bude můj při Tobě den.
Poslední vystoupení................

Publikoval(a): Claire Tinkova, 1.3.2016