Anotace: Jsou hvězdy jen světélka?

Kolik hvězd mi nad hlavou září,
Která z nich mi poskytne věčné mládí.
Kolik jich svou duši tají,
Proč každého z nás hlídají potají.
Měsíc je jejich mocný pán,
Žene je oblohou dál a dál.
Nakonec k ránu se však ztratí,
Sluneční svit je září zahalí.
Zase se však objeví,
Tvou cestu ve tmě prozradí.
Nechají si tvé úmysly pro sebe,
Přes den je zakryje blankytné nebe.
Pak ti v srdci šeptají,
Jak okouzlující je žít.
Opět ti přijdou pomáhat,
Aby ses neztratil ve skalách.
Měsíc je zas líně požene,
Abys nezapomněl na sebe.
V noci do nich hodiny hledíš,
Chtějí ti ukázat obrazy
z dob minulých.
Chtěl bys poznání tohoto světa,
Srdce se v nekonečnu tou krásou kochá.
Tvůj upřímný úsměv vidí jen hvězdy,
Ty si ho v duchu uchovají navždy.
Až život přijde ti nudný,
Ukážou ti jak myslel si tehdy.
Tehdy tam na louce uprostřed lesů,
Kde si hleděl do hvězdných obrazů.
Kde srdce tvé svobodné bylo,
Kde ráno ti náladu kazilo.
Tam jak jsi tenkrát spal,
Kde měsíc tě svou silou ochraňoval.
Nakonec jednou zemřeš,
Staneš se součástí nočních nebes.
Uvědomíš si krásu světa,
Na tvojí slávu se rozžehne hvězda.
Bude to tvá velká dušička,
Měsíc bude tvá matička.
Budeš se líně ploužit oblohou,
Jedno tam přijdu za tebou.

Publikoval(a): Ryuk, 18.2.2016