SAMOTA
SAMOTA
v těle jen černo-prázdno,
bezbranná bytost dopadla na dno.
V těle jen temný dým,
NIC...nic jiného, než splín.
Srdce..prý orgán, který v sobě necítíme,
ale když v těle smutek je, tak o něm víme.
Uvnitř mě, je jen strach.
Na malé duši těžký prach.
Jak pravil kdosi dávno: Naděje umírá poslední!!!
Tohle vymyslet..? To muselo být umění,
Naděje dávno vyhasla, shořela a zmizela,
jakoby nikdy nebyla.
Jen ticho a uvnitř mého těla,
duše, ctnost a já jen zkameněla.
Já už nejsem, jen tělo, nic.
Prázdná slupka a nic víc.
nicota, prázdno, smutek, splín.
Kdopak jsem, cožpak to vím?
Tohle všechno, TO jsem já...
Já...ta bezejmenná.
Publikoval(a):
Mery-mey, 17.2.2016