Anotace: . . .

Postavil stan na úkor všech nebes
co probodl vesmír
a dotkl se dna stropu -

nablýskaného stolu euforia
co se otáčí od té doby
co ještě neexistoval čas.

Zdráhal se odejít.
Zdráhal se vykročit
že prý se utopí
že uplave
že zhyne

v nastavené dlani bohyně moudrosti
a jejích pěti sester

V dlani co pálí a bodá
a je tak krutá a subtilní
přestože svou krásou zdrtila
povšechny dórské sloupy.

Že prý svět.
Že prý čas.
A že prý poznání.

V té dlani bylo bludiště
a v jeho středu keř
co hořel a, kutnou zahalen,
v něm na arabském koberci
meditoval Buddha...

Ale neznám nikoho
a neznáš ho ty
a nezná ho ani čas
protože ještě nebyl

kdo by snad našel odvahu
to spatřit.

Publikoval(a): Poutníček, 14.2.2016