Anotace: Nejhorší je, když jste doufali a pak .. Dlouho žádná báseň. Zde jen vypsání z hořkých pocitů.

Jsi prst hladící stonek růže,
vyhýbáš se střetu s trny,
jsi mráz dotýkající se kůže,
přicházíš a mizíš,
jako světlo mezi světy,

to které nechytíš -
- to které pocítíš.

Jsi jako vědec,
věřící v nekonečno vesmíru,
trošku jako světec,
toužíš po doteku Boha,
chceš se podělit o tu tíhu,

tu kterou nechytíš -
- tu kterou obelstíš.

Spatřils paprsek slunečního světla,
jako první květ jarní bledule,
na listech jsi pocítil vlnu tepla,
a doufal, že zůstane,
že v tobě zaplane,

to které nechytíš -
- to které pohltíš.

Pocítils chuť hořké bolesti,
jako by tvou hruď proťal šíp,
Z nenadání; bez milosti,
prosíš o dotek,
po lásce a lidskosti,

tu kterou nechytíš -
- tu kterou...
necítíš.

Publikoval(a): Globodecristal, 31.1.2016