Anotace: ...

Od tichem pokapaných stříšek
odráží se siluety balkónů
a oprýskaných zábradlí,
jsou mou vděčnou ozvěnou
v rozervaném světě.

Tak vycházím ven
jen v žlutém úsvitu
kdy dlaně ještě šednou v ranním mrazu
a cesta jsou jen zmožené chrpy
v podlomeném zátiší.

Od tichem pokapaných stříšek
odráží se polozapomenutá zklamání
v teple a suchu už to nějak málo znamená

a já se jen dívám
jak se stříbrná rozmývá…

Publikoval(a): Lugilla, 27.1.2016