Anotace: Tak trochu o nestálosti počasí

Odchází pozvolna táním
do marnivosti, pomíjivosti.
Jiskrami vloček smývá
všechnu tu černotu,

plíseň a špínu lidského dění,
bílými květy padal sníh
a den se spojoval s nocí.
Věci krásněly.

Holé stromy, rezavé dráty,
hnus a harampádí
rozplýváním zas pokukují
strašidelností ve své hrůze,

aby je pozvolna
začala skrývat
bující zeleň
sluneční fotosyntézy.

Poznovu přijde očekáván
bělostný, chladným smutkem,
aby měkkými křídly zastřel vše
jako smrt hříchy celého světa.

Publikoval(a): podnebný, 21.1.2016