Básně, Povídky, Úvahy, Pohádky, Fejetony, Romány, Reportáže

a

Smuteční óda

Smuteční óda

Osud to mu chtěl
Říct to slovíčko bolestné
Smutek ve mně vřel
Slůvko bezstarostné

Říci jsem ho nechtěl
Žíly mi strachem mrazu
Do fialové barvy se změnily
Já do propasti vešel
Láskyplné sny se ztratily

Sbohem to jsem řekl
Ona nevnímala mé city
Ke kolenům jsem klekl
Prosil a plakal
Sděloval sliby a prosby
Čím více jsem žadonil
Tím více oči mé plakaly
Už tehdy byli chladné jak před bouří hrozby

Dopis s nápisem sbohem
Přečti si to, než své štěstí najdeš
Spěchej honem
Jinak jak já do žalu spadneš

Depresivní samota
Poletuje nad mou hlavou
V parku pod stříbrnou jedlí
Září a ozývá se hudba
S melodií přenádhernou

Zní tak čistě jak vločky co na zem nedopadly
Romanticky jak polibky za soumraku
Po němž jakoby svět se ponořil
Do tmy ze které se jako hrom blesků vynořil

Slyším noty
Můj žal je silnější
Pocit beznaděje a samoty
Pod lucernou slzy mírnější
Avšak plné vzpomínek s hlubin duše
S rozchodu a slůvka sbohem
Stojí nekonečné ostnaté ploty

Nemohu na druhou stranu
Tam místo země temný močál
Nemohu se vrátit
Vše by mi připomínalo ji
Její úsměv jako rozkvetlé růže
Oči jak duhový oceán
Na němž zlatý kočár
Ve vteřině potopit se může

Močál ukrývá větší hrůzy
Na dně mrtvá těla
Obkličují zrádné medúzy
Je to tanec za krásné písně noci
Zní tiše a temně
Jsem v uvězněný v její moci
Nevím, jak dlouho beznaději smutku vydržím
Musím přes plot
Nevím, jak dech svůj dlouho zdržím

Krůček po krůčku
Voda obývající mé tělo
Vidím do nitra
Co si chytá mou ručku
Pod hladinou mě to vtáhlo
Sáhá hlouběji do nitra

V momentu kdy žal mě přemohl
Jasné světlo se před očima objevilo
Zjevily se schody
Na horu mi po schůdku kdosi pomohl
A pak se to zjevilo

Všude kolem třpytky
Zlato, stříbro a rubíny
Oblečené sako z kůže s připnutými svitky
Zlaté nejzářivější komíny

Stál tam nikdo s mnoha podobami
Hrál melodii, co jsem kdysi slyšel
On má slova, rád vyslyšel
Ptal jsem se, vy jste bůh, nebo smrt?

On mlčel a tiše hrál dál
Kolem bylo mnoho zářivek
Jakoby koncertní sál
Jen krásný jako nebe, na němž se zjevila polární záře
Plná krásných tvarů a křivek

Prolétající skrz měsíc
Je nádherný jak dívka, na níž stále myslívám
I tady v nebi její hlas slýchávám
Je čistý jak studánka kterou vidím
A krásný hudba co slyším

Čas tu jak věčnost hvězd co nevyhasnou
Jak moří co nikdy nevyschnou
Jak lesů co zůstanou krásně zelené
Jak stromů hedvábné aleje
Jak měsíc, na němž se neztratí šlápěje

On je můj průvodce světa
Který nikdo nezná
Já však ztratil milovaného klenota
K němuž má láska zůstane věčná

Zmocnila se mě právě tma strach
Barvy vybledli
Celý sál se začal měnit v prach
Stíny na cestu vyjeli

Noty spadali do prachu, v němž se ztrácely
Schody se hroutily, do propasti než smrt horší
Spatřil jsem zrůdy, co se ze stínu vracely
Vše krásné se bortí

V tom prach, jenž měl podobu šedého písku
Sevřel mě k sobě
Já jsem propad někam
Probudil jsem se v močálové vodě

Z niž hlavu jsem vynořil
Do ještě většího žalu a nejistoty
Své vědomí ponořil
Opět seděl jsem na kameni a vyhořelé břízy
Sbohem mohu nyní říci

Hudba již nehrála
Nebe vykreslila znamení
Kéž by jen jedna nota zahrála
Tím skončilo by mé utrpení

Vytáhl jsem deník svůj
Naposled pod kapkami deště zaspal
Nebesa pláčou jako mé srdce
Má lásko, omyl tvůj jsem byl
Tady končí, kéž by se nikdy nenarodil

Deník pokládám u plotu, kde vše začalo
Větrem se strany otáčí jak mlýnské kolo
Kéž by ji raději nikdy nepotkal
Nic z toho by se nestalo

Žádný smutek a žal
Žádné schody nebeské
Na jejichž konci jsem čekal boží dar
Místo toho sny nehezké

Hudba dohrála
Déšť ustává
Má duše se želem prohrála
Zlom právě nastává

Dívka měla důvod
Proč opustila mou osamělou duši
Já ten důvod nebyl
Vědomí mé pravdu tuší

Ona pod kamenem mi dopis nechala
V něm s pláčem naposled napsala
Je mi to líto přišel můj čas
Nechci, aby ses trápil
Prosím, aby ses domů vrátil
Nezouvej, v mém vědomí zůstaneš semnou
I když nemohu dožít s tebou

Slzy byli silné až žal by celé mé tělo
Bez ní život nemá smysl
Ona byla jediná
Pomohl by, kdyby to však nespěchalo
Nyní už to nemá smysl

Z kapsy vytahuji zbran
Ke hlavě ji přikládám
Taková je dan
Kterou kvůli tobě skládám

Hledím na nebe
Opět slyším melodii krásnou
Naposled prohlédnu knihu svou
Jménem oda žalu pro tebe
Publikoval(a): Mr.Lonely, 8.1.2016
Přečteno (418x)
Tipy (1) ... dát Tip/SuperTip
Poslední tipující: polartuook78

Spodek

Stránka generována 22.11.2024 19:55
U nás jste dnes prohlídl(a) 1 stránek.
roboti