Anotace: . . .

Občas se květy přidávají k dlaním
to když se pohřbívají
pod lampou na nároží

V ulicích
kde se nikdo o nic nestará
a kde náhrobní kameny
lemují cestu místo růží

Tam občas ztrácím naději
jen potichu, tak, že to
zní jako sněhotání
Tam občas ztrácím
poslední prstýnek po babičce
ten zlatý kroužek sentimentu

a za trest vzdělané lásky.

Občas se ruce pokládají k nohám
to aby nikdo nepoznal
kde končí otisky a začínají stopy

Někdy se celá ulice srotí
jen aby viděla tu kavalérii hvězd
co vyjdou, když umře další básník

Tam většinou odplouvají
všechny mé spontánní city
a zůstává jenom nádech
úzkoprsého zoufalství
Tam většinou odtékají
všechny mé noční nářky

a zůstává němost srdce.

Publikoval(a): Poutníček, 5.1.2016