Anotace: Myslím, že v pokročilém věku, máme občas všichni neodbytný pocit konečného stavu věcí i dění kolem. Neboť nic netrvá věčně.....

Je to stářím,
dohání mne hříchy mládí,
či je to snad věkem,
trestají se takhle lháři?

Nepříjemný pocit mám tu,
prostor můj se zužuje,
nevím proč a co to je.
Slýchával jsem často,
že prý strach též prudce,
hrdlo stahuje.

Tma je kolem náhle,
stále nevím, co to je.
Srdce buší, prudce tepe,
nemám strach
i když brada se mi klepe.

Cítím se jak starý dub,
obrůstající mechem.
Jsme jak zrnko písku v nekonečnu,
co lačně z posledních svých sil,
saje vzduch a život
i když u konce je s dechem.

Publikoval(a): Taren, 17.12.2015