O mé pravdě!
O mé pravdě!
Anotace: Pochopila jsem jak má duše uvězněna na této zemi, v tuto dobu, v tomto těle může i tak zatížená, vězněná, se dokáže povznést i připoutána na této půdě! O tom že pravda je jen ta které budeme a chceme věřit! Jak jednoduché to vlastně může být! Každý má mož
Cítím a za to se nestydím,
nežli mluvit, raději chci psáti,
slova si do veršů uklidím,
nemusím tak sobě lháti,
zbytečná je lidská mluva,
nedokazuje žádný slíbený čin,
odporná je mi tato doba,
co do duše žene nechtěný splín,
kam se poděla ta chuť se smát,
všude smrt a nenávist,
děti už si neumí nevinně hrát,
proč i dětskou nevinnost musí otrávit,
tolika zloby co pohltila vesmír,
touha po moci vzdor uhasí,
dobro že vítězí na zlem?
to nevymyslí ani dubnové počasí,
že smrt má být trestem?
vždyť světlo do duše přináší,
dává sbohem niterním bolestem,
z těla duši na svobodu pouští,
proč se jejího světla tedy bát?,
to někde chyba byla zapsána,
možná ze strachu žití z úst člověčích vyřčena,
zbytečná chyba co zavinila nejhlubších ztrát,
a tak peklo člověkem stvořeno bylo,
aby přineslo z omylu alespoň strach,
trpět za chyby něčí, "a tak se tedy stalo!"
proč pátek zčernal když burza zažila krach?
svést se to přeci na něco musí,
to život se lidmi dusí,
tohle v plánu stvoření světa nebylo,
posvátnost začátku zlo omylo,
v každé době, v každý čas i den,
krutostí pošlapána byla živá zem,
neptám se proč se tak stalo,
proč v Edenu na stromě jablko zrálo?
proč mám proti tomu bojovat?
bojuji že tu musím žít,
zlo nemá duši do které chci promlouvat,
ani malá snaha nepřinese světový mír!
těším se až poletím za světlem,
vše nechám na chudince zemi,
tělo na popel ať rozprášeno je větrem,
těším se smrti, až oslovím Tě mami!
od počátků věků zrodilo se zlo,
nebylo to dříve jiné, to by byla zase další lež,
žádný ráj na zemi není, tomu věř!,
bojovat, válčit, to by nám šlo!
Netrpím s dalšími, už dávno ne,
našla jsem svou pravdu, tak to ve mě je,
mám se nač těšit, po smrti budu létat,
se světlem má duše začne volně rozkvétat!!
schována v ženském těle jsem,
všechnu krásu mou to zakrylo,
smrti ty čarovná svobodo,
vím, že ty nemáš žádnou klec ani zem!!!!!!
Létat bez křídel i zraku,
žádný strach ze zvýšeného tlaku,
žádná slova ani hlasy,
žádný čas ani zacuchané vlasy!
Pro mě si odměnou za výhru mou,
povznáším se i když ostatní po zemi jdou!
Od prvního člověka začal boj,
člověk proti člověku, dobro proti zlu,
pravda proti lži, chudoba proti bohatství,
ošklivost proti kráse, člověk proti zvířeti,
zvíře proti člověku, život proti smrti a tak
dál a dále!
Já už vím že nebudu vést žádný boj,
s nikým, s ničím, pro něco, ani proti něčemu,
neobléknu nikdy žádný národní kroj,
jedinou smrt s láskou zakrátko obejmu!!!!
Publikoval(a):
Brazzillka, 11.12.2015