Anotace: . . .

Mihla se v panoramatu na zdi
zaleskla se v šálku u postele
na moment se rozpustila v ústech

jenom se otřela o rty

Navždy volná
a přece na řetězu
umlčená panty medailonku
zakřiknutá třešňovým dřevem rámu
navěky ukovaná ve slovech
a větách
a pohledy přes kavárenský stůl

Otisk její ruky pevně v dlani
vydal se na nekonečnou cestu prázdným pokojem
a díval se, jak její vlasy
kreslí vrásky do slunečního stínu.

Publikoval(a): Poutníček, 8.12.2015