Anotace: jak to bývá

Kateřina, víla vilná,
má v hlavě jen slova smilná
v poduškách je stále pilná,
čas od času nedochvilná.
a ta její ruka silná!

a její tvář spanilá,
dechberoucí hlubiny,
jejích očí rozevřených
při zkoumání skuliny.
rozumějte... puliny.

obraz božské extáze,
zračí se jí na tváři,
haleká jak kanáři,
jak strojvůdce na dráze.
na svém mokrém polštáři.

nohy kopou stále výše
ruce záda drásají,
koukám na to potají,
nepodléhám marné pýše
kapky potu stékají,
špršle nahlas sténají.
řve rozkoší, pak je tiše.

brada se jí zlehka třese
kapka krve barví ret.
zavěšeni v sobě v leže.
půl postele je náš svět.
a teď už jen to cigárko!
deset minut lehárko
a rozjedem to nanovo.
jak jsi mocná! přírodo!

Publikoval(a): paranoya, 6.12.2015