Anotace: . . .

Sám na poušti poznal
jak nádherné je moře
a když ptáci odlétali s větrem
stýskal si po svém strachu z hlubin

Vždyť jen díky němu chápal
jak krásná je suchá země
která teď byla prázdná
a k udušení pustá.

Stýskal si po všech
co zanechali otisky bot v prachu
a ještě nikdy se necítil tak sám

Ještě nikdy si tak nepřál
aby ho vyděsil křik ptáka
tříštění vázy
zvuk sametu, když trhne o hřebík

Sám na poušti poznal
jaké to je být starý
a zapomenutý
být mladý
a nepochopený
být zamilovaný
a nemilovaný zpět
být naživu
a přesto bez života

Pokoušel se sledovat otisky bot v písku
ale brzy mu supi roztrhali nohy
a on nemohl jít dál

Rostl v poušti
jako mramorový strom
Rostl pod mraky
jako sloup bez chrámu
Rostl ze země
jako prázdný hrob

a snad i přemýšlel
ale možná ho to nenapadlo
nevím, nebyla jsem tam -

že nic není strašlivější
než mince o jediné straně.

Publikoval(a): Poutníček, 29.11.2015