Anotace: Věnováno mé ženě.

K některým věcem
musíš dozrát
abys poznala
abys pochopila
to nenaučí tě žádná škola
nikdo neporadí
nikdo neukáže směr
nikdo ti nesdělí
jak trhat borůvky z nebe
a jak z mraků pít
jak najít v prostoru svého srdce klid
jak ze zlatého poháru paprsků
slunci sílu brát
s kým se prát
odkud vycouvat
čeho si vážit
a koho milovat
musíš si tím projít
a jak malé dítě
sáhnout si na ta horká kamna života
musí tě to zabolet
musí tě to popálit
hluboko až někde mimo tělo
hluboko ve tvém vesmíru
až tam,kde čekají poslední dveře
tvé komnaty poznání
a až je budeš otvírat
přestaneš se bát
protože pochopíš
že je to jen nekonečná hra
kde smrt hraje portýra
a jen další dveře otvírá.

Publikoval(a): 1a, 21.11.2015