Stěny Osamělosti
Stěny Osamělosti
Ve stěnách plné vzpomínek bolestivých
V oknech vyhlížející ptáky co to ví
A vidí stíny osob trýznivých
Vítr dovnitř proniká a tiše zní
Omývá dětské oči
Oči pokryté prázdnotou života
V srdcích opuštěných zůstala prázdnota
Pláčou na místech, kde se svět točí
Přes stěny proniká chlad a hlasy
Vítr otírá o zdi vlasy
Ptáci slyší rozčílené z nebes hlasy
Stínem šedivý jim vlasy
Tuláci po chodbách prázdných
Čáry světel zavřený za stěnami
Vidět v očích chladných
Propasti pod vysokými skalami
Tiché kroky zlých
Děsí noci temné
Strach v očích dětských
Y mysli zatmění úplné
Na stěnách smutné vzpomínky černobílé
Pláčou a vidí osudy ztracených
Stěny starobylé
Držící obrazy zmizelých
K nim oči hrůzy vidí
Ruce je strachem zebou
Zlí a málo pošetilý
Do snů je vedou
Mříže na branách se zámkem
Bytosti s neklidným spánkem
Jsou však oni jiní
Jednou projdou slávy síní
Jejich zpovědi před oltáři
Prosby k nebi
Životy vyprahlé jak stepi
Tváře slz ležící na polštáři
Pozorují anděla svatého
Přes mříže do světa
Modlí se „pomoc mi, z domu prokletého“
Oči osvítila padající kometa
Drží se za ruce své
Hvězdě říkají časy, co prožili zlé
Dvanáct měsíců sedm dnů
Štastných i prázdných snů
Avšak cesta nevede pryč
Není domov jen prudká tyč
Co přichází, když noc nastává
Vítr hebký ustává
Stěny jako bludiště zbloudilé
Stopy v kamenech s nápisy
Tváře vyděšené i nemilé
V komnatách s temnými kulisy
Tam vstupují stíny po špičkách
Tiše a nebezpečí svolávají
Plamínky na pokojových svíčkách
Tiše zhasínají
Oči pláčou každý den
V srdcích smutek a žal
Zakleté cesty ven
Nápovědu by každá bral
Oni vše však vidí
Bič přijde, když mě chytí
muky s bolestí
zuby strachem zachřestí
vězení místo tmy
pokoj jenž vězní naše duše
stěny ničící naše sny
dny i noci v hrůzné předtuše
jen zavřené dětské oči
vidí květiny a ráj
na pouti kde klaun se točí
v období kdy přichází máj.
Publikoval(a):
Mr.Lonely, 10.11.2015