Anotace: Večer v nostlagickém starém bytě a s člověkem, kterého bych v takové chvíli měla u sebe úplně nejraději...

„Dnes je tak bodavé šero
i listí se drolí pod něžným dotykem.“
Ale náš kout se probírá
stále novými odstíny mládne
jsme dnes bez poezie
trochu smutní a trochu šťastní.

„Krájím ti ananas a rovnám datle
a ty mi předčítáš z nové knihy.“
To skromné souznění je k nenabažení;
(vždyť můžeme si říkat jmény!)
přikryté kalnou říčkou pod okny
břichy kachen, kterým začíná být zima.

„Kdybychom nebyli spolu
byli bychom sami.“
Rádio si pouštím z nostalgie:
dědeček u něj vysedával
s hrnkem melty
a s černomodrým oknem za zády.

„Dnes je takové klidné šero
ty jsi klidný se zavřenýma očima.“
Na stěnách se odráží šustění hodin
jsme spolu sami
a jen trochu prachu v závěsech

to ale na štěstí nic nezměnilo…

Publikoval(a): Lugilla, 9.11.2015