Anotace: . . .

Radši už nechápej nic
zavři oči a představ si
že tvůj šálek kávy je jezero

Že až vyjdeš ven
lidé budou obsidiánové sochy
a nebe kostelní glazura
Že až vyjdeš ven
bude svět o něco tišší a lepší
a z okének starých činžáků
se poplazí šlahouny břečťanu
a sežerou ošklivou zašedlou zeď města

Radši už nechápej nic
zavři oči a představ si
že u našeho balkonu kotví vzducholoď

Že z ní vystupují andělé
a ženou se k nám na čaj
na barevné koláčky s trochou marmelády
na nedělní pokec o Bibli
a všech starých i nových knihách

Nechci se vracet
a nechci se drát vpřed
chci existovat v tom krásně pomíjívém "Teď"
v tom sladce nestabilním "Už"
v tom věčně přeceňovaném "Zrovna"

V tichu obsidiánových soch
tě držím za ruku a zavírám ti oči

Radši už nechápej nic
nadechni se a představ si
že svět je úder do kytarových strun.

Publikoval(a): Poutníček, 9.11.2015