Podzimní den
Podzimní den
Anotace: Oddávám se tajům duše své a moje srdce vedle ní vždy kluše
Podzimní den
Jsem provokatér skrytý
když v mysli dávné mýty
náhle pochopím
a obrazy ty tajemné
zní mi v duši tajemně
a voní listovím.
Oddávám se tajům duše své
a moje srdce vedle ní vždy kluše
udýchané tempem, které nezvládá.
Můj oř je splašený
a letím nebem spáleným,
kam pohlédnu,
je všechno na prach
a nikde není už živého tvora.
V úprku sama před sebou
snažím se na vše zapomenout,
ale je marné neuvěřit pravdě,
co promluvila na mne.
Je ve mně živé sémě
tajemného zítřka.
Už vzklíčilo a roste
jako ze sna.
Sem tam se dívám na ruce
a vidím v nich své ovoce,
možná se stromu podobám,
když květy nejdřív
a pak plody setřásám.
Vím, že se všechno v duši počíná,
musí se snažit každý, jak jen může
a na příbytku s láskou pracovat,
odměnou bude každému
nádherná chvíle osvěžení,
když setkají se spolu duše
před stavením, které společným úsilím
a ohněm ze srdce budují mezi sebou.
Má duše volá k sobě podobné,
co hoří stejným plamenem,
jenž v jeden se pak spojí,
oheň je třeba udržovat
potom společně,
protože sebe v duši
svou láskou i myšlenkou
vzájemně ovlivňujem
a jít cestou společnou
si pomáháme.
Publikoval(a):
Marie Bernadeta, 5.11.2015