Anotace: Osud vesničky v severočeském pohraničí v šedesátých letech minulého století (viz Zaniklé obce).

Sluková – ty malá vesničko,
byla jsi mé srdíčko,
zde jsem mládí prožíval
a do světa se odtud dal.

Rebelanti zde byli lidi,
nechtěli družstvo, kde se šidí,
raději se sami budou dřít,
pohodu a klid tak chtěli mít.

Špatná byla tehdy doba,
mocipánů přišla zloba,
tak sem statky poslali,
rolníkům vše sebrali.

Rolníky ven vyhnali
a vesničku zbourali.
Ty vesničko mezi lesy,
dodnes volám – kde jsi?

Dnes mohu jen tiše lkát,
že jsem tě měl tolik rád,
občas se sem podívám
a na Slukovou vzpomínám.

Publikoval(a): děda včela, 16.10.2015