V hloubi dívčí duše
V hloubi dívčí duše
Mladá dívka, napolo dospělá.
Dáma jak se patří, slušná, nesmělá.
Dobré srdce, čistou duši.
Ta dívka krásou oplývá.
Modré oči nic netuší.
Nápadníkům se vyhýbá.
Při pohledu na ní srdce hoří.
Všichni chlapci se ji dvoří.
Však její tvář se den co den tíhou smutku svírá.
Něco ji v hloubi duše zuřivě sžírá.
Sedí v pokoji před zrcadlem, jako vždy sama.
„Kdo to na mě hledí?“ Propichuje odraz očima.
Oči jí zmateně poskakují po skle.
Slzy z tváře ruka tře.
„Nevím kým jsem. Ale raději bych nebyla, než si lhala sama sobě den za dnem.“ Nehty si do kůže zaryla.
„Proč mé srdce obrostlo láskou, když její květy nemohu zalít?
To si mám ústa přelepit páskou a své city celý život tajit?
Jak mám milovat dívku, když dívka miluje chlapce?“
Slzy prchají dívce z očí jako z cely, ona je však chytá, kapku po kapce.
Jak mám spávat s mužem, když o ženách snívám?
Jak mám být šťastná, když jen v její přítomnosti ožívám?“
„V přítelkyni našla jsem zalíbení. To je moje prokletí. Bodá mě na hrudi, tam kde mé city pramení. Jestli že ji lásku nevyznám, mé srdce se rozletí. „
„Ona ve mně vzbudila bouřlivou paniku, však nevyřčená slova hořknou mi na jazyku….“
Publikoval(a):
Majdice, 16.10.2015