Anotace: Svět je plný nepochopení. Doufám jen, že tohle každý pochopí a zamyslí se kam se to vlatně řítíme.

Udolím stínů procházím
zbloudilé a zmatené duše zde nacházím.

Ztratily již cestu svou
osamoceny kráčí naprostou tmou.

Já bavím se chvíli touhle hrou
pak roztáhnu křídla a zničím tmu září mou.

Duše již opustit peklo mohou
ale oslepeni září kráčejí hloub.

Já zastavit se je snažím
a promlouvám k nim hlasem naléhavým:
"Tudy nesmíte, svou cestou se strašně mýlíte.
Tam není spasení, jen zármutku, zla a bolesti běsnění.."

a oni v pomatení
jako jeden odpovědí:

"Lucifere nech nás být
my musíme k ráji jít.
Byli jsme v té tmě již moc dlouho
tak nás nech být ty rádoby boží slouho."

A dál běželi vstříc věčnému zatracení
s nadějí na své spasení.

Publikoval(a): Noby, 2.10.2010