Anotace: Pro tu, kterou nemohu mít

Sama nevím, proč teď sedím v metru a píšu další básničku
Mnohem radši bych ti složila na kytaru písničku
Jenže na sladký dřevo zatím neumím vůbec hrát
Natož nějakou sympatickou songu dohromady dát

Projíždím stanice metra a sleduji všechny lidi kolem
Tolik osudů, tolik příběhů končících zlomeným srdcem
Zrovna jsem projela kolem kopce, kde jsem křičela Fuck
A občas bych si přála, aby mě radši přejel nějakej truck

Ale tenhle pocit mě vždycky přejde, protože život umí být i krásný
A v momentě, kdy jsi mi tenkrát řekla, že se mnou chceš být, byl úžasný
Teď tu zrovna byla Národní třída, kde jsem tě poprvé uviděla
A následně po našem prvním polibku se do tebe bláznivě zamilovala

V zápalu psaní přejela jsem Florenc, neměla bych se takhle zasnít
Protože čas bohužel nejde vrátit a teď o tobě můžu jen a jen snít
Ale pořád věřím, že jednou přijde den, kdy budu moct být zase s tebou
Protože v ten den budu moct být opět i sama sebou

Publikoval(a): mishulewilliams, 10.10.2015