Anotace: . . .

Jsme krásní
jsme celí od bahna, šťastní
a tak strašně krásní

Ve fotografiích na stěně prožíváme
ten samý moment pořád a pořád do kola
Drtí to mou mysl, když si pomyslím
jak je čas nestálá a nevěrohodná věc

Jsme elementem vlastních os
jsme křídovou čárou na dlažbě
vezmi mě někam daleko
vždyť jsme tak příšerně krásní

Kolem mne proplouvají
hlubokomořské ryby
i sféry jsou relativní
a stejně tak všechno kolem

Svět se upíná ke slunci a absolutní temnotě pod ním

Jsme tak ztracení a krásní
jsme tak smrtelní a krásní
jsme tak zamilovaní a krásní
jsme tak naivní a krásní

K čemu to je
být sami sebou
když můžeme být tolika jinými věcmi a
ničím zároveň

Zkus být hlubokomořskou rybou
zkus být sluncem
zkus být elementem své vlastní osy

K čemu to je
být sami sebou
vždyť jsme tak strašně zamilovaní

a krásní.

Publikoval(a): Poutníček, 9.10.2015