Anotace: . . .

Ztratila jsem tě kdesi v zahradě
dívala jsem se po tobě
mezi lakovanými botičkami
pohozenými v trávě
a kořeny růžových keřů

V noci mne budil
tlukot tvého jména
a já tak ani nemohla snít o tom
že bych jím jednou mohla vzbudit tebe

Spal jsi dlouho
spal jsi tvrdě
tak moc hluboko pod zemí
tak moc daleko ve tmě

Ztratila jsem tě v zahradě
a týdny jsem tě ještě hledala mezi keři
plačky jsem prohrabovala listí
a odírala si dlaně o jabloňové dřevo

A nakonec jsem tě našla

To bylo na jaře
když ses konečně probudil zpěvem zvonků
přiběhla jsem tehdy k zející díře v zemi
tak prázdné, jako byla má dvě roční období

Tak prázdné, jako bylo mé pomačkané srdce

a ty ses smál opodál
a pro samou hlínu v očích
jsi už nikdy nepoznal mou tvář.

Publikoval(a): Poutníček, 5.10.2015