Anotace: ...............

Zelený háv odlétá v minulost.
Potěšil chvíli a zmizel v zapomnění.
Líně se probouzí chladná zvídavost.
Prolétá krajinou a její tvář mění.

Schnoucí koberec v podloží tlící.
Na něm v boji padlí, co času se vzdali.
K zemi jsou přitisklí, navěky spící.
Obrazem podzimu jejich torza se staly.

Nad tím vším tyčí se totemy nehybné.
Ustalo šumu v korunách holých.
Vzduchem se šíří nálady pochybné.
Vítr je rozsévá v zoraných polích.

Do mléčného závoje halí se rána.
Častěji s oblaky snoubí se nebe.
Zůstává zamčena sluneční brána.
Jitřenky píseň více než zebe.

Podzim teď žezlo přírody třímá.
Na skloněné poddané vznešeně hledí.
Léto již usíná a jaro hluboce dřímá.
Jen zima se probouzí ze svého snění.

Publikoval(a): James Libustka, 30.9.2010