Anotace: Opět zřejmě nechám bez popisu..

Ve vlnách lidí propadajících se barvami
reflektorů zřím jakousi naději
na lepší zítřky,
spirála fantazie, kterou dáma
se sladce táhlým hlasem zapomněla vyřknutou
a chtěla si ji pro sebe nechat.
Slunce již dávno neoslňuje
a celé moře hlav se stále žene davem.
V těchto chvílích je nejlepší se schovat,
je soumrak a nálada žlutá,
Valčík si neúprosně cupitá
a já se nechávám unést s ním.
Sám na celém světě a tento moment je krásný,
jako bych najednou vše miloval poprvé...
Vše je jedno, vše je mnou a já jsem vším.
Chycen v důmyslné pasti na smysly
a přesto šťasten a přesto jednou pohřben
v prachu s dalšími.
Dnešní noc budu trpět, když není proč,
stejně se zajímám o osudy druhých..
Tančete se mnou, není to těžké,
jen si tančit životem a hrát bezstarostnost.

Publikoval(a): MV1, 4.9.2015