Anotace: . . .

Obloha fialoví teplem
a leskne se peřím havranů
když se rybáři dopisů v lahvích
pomalu opíjejí štěstím

V amoku hvězdného kuropění
se otáčí obří křišťálová loď
na vesmírném kolotoči dětské naivity
té jediné nezkažené víry
které ještě nikdo neusekl
ukazující prst

Nesu si karafu naplněnou kouřem
mračnou pěnou z Jiráskových obloh
třaslavým dechem starce
který už dovyprávěl
a vyklepal dýmku

Popíjím za úsvitu večera
cítím se nízká tři patra nad zemí
jako dítě na stupínku
co poprvé recituje svou báseň

Publikoval(a): Poutníček, 28.8.2015