Anotace: na dvoření se nemusí zapomínat :-)

Vůně vody

Ona s hrdou chůzí laně,
on nabízí jí rámě planě,
ona perlami po rtech přejede si,
přivřeným blankytem říká si,
"Kdo jsi?"

On s hrdou chůzí po ní prahne,
dýchá však klidně, vyrovnaně,
jeho uhlíky rozšířené temně,
fascinován její vůní, vůní vody,
jež jed vpouští útlocitně k srdci.

Ach ta vůně ...
Ta vůně, jež ho k sobě přitahuje,
ta vůně, jež ho odzbrojuje.
Ach ta vůně ...

Hodna odsouzení bez viny,
za to chladnokrevné spříznění,
hodna odsouzení v orientu,
za omamnou příměs bergamotu.

Ach ta vůně ...
Ta vůně, jež ho k sobě přitahuje,
ta vůně, jež ho odzbrojuje.
Ach ta vůně ...

Znajíc všechna aroma těch stvoření,
neznajíc však tohle dráždivé pnutí,
inspirace přechází v mučení,
zvídavě prosí ...
a odpovídá na její otázku: "Kdo jsi?"

Díky Vám témbrem v zrcadle bezbrannosti,
díky Vám horoucí srpen v ledovém království,
díky Vám spaseným mužem,
který touží být Vám hoden.

Ach ta vůně, Tvá vůně ...

Publikoval(a): Radka30, 24.8.2015