Anotace: . . .

Stíny se natáhly jako psi
lačnící mordy hledající tvou dlaň
a jak jsi tak mizela do bludiště stromů

myslela jsem si, že je to takhle lepší.

Jenže pak byly ulice města
tak z bolesti vydáveně prázdné
lidé bez hlav se procházeli podchody
a na Karlově mostě byly pověšené
samé cizí odložené tváře
pro štěstí v lásce, říkali
pro štěstí v hledání
kompatibilního těla.

Občas jsem už už volala psy
aby mne tesáky vytáhli
z mé hrdelní mizérie...

V alejích lakýrek a pánských deštníků
marně hledám tvou utrženou hlavu
Tělo mám, potkávám ho denně
když mne na chodníku beze slova míjíš

a jsem za tebe strašně ráda
že alespoň tebe to nebolí
vždyť bez očí už ani nevidíš do zrcadel

a stejně jsi vždycky nesnášela klobouky
a věnce z pampelišek
a saténové stuhy.

Publikoval(a): Poutníček, 21.8.2015