Anotace: Na pomníky padal déšť, svíčky špatně hořely a čas plynul...

Ke kávě rakvičku pak víno svařené
ve víně pravda je a na dně skleničky
zůstaly po něm jen dva malé hřebíčky
pravdou je zatluču do víka rakvičky
kam se mi schovaly sny kdysi pohřbené.

Stále se vracejí podobné dýkám,
jednou se otupí stokrát si říkám.

Už málo záleží která si vzpomene
z podzimních milenek v převleku babičky
když hluchý trubadúr ze slepé uličky
zbytečně přehrával prastaré písničky
o srdci jež nikdy nebylo z kamene.

Za lásku stejně jak za hříchy pykám,
když v šeru vzpomínek duši svou svlíkám.

Všechno je jak má být a dávno sečtené
na stole popelník svíčka a kytičky
život jak pestrý film zabliká pod víčky
po kapsách zůstaly prohrané kuličky
však dveře návratů dosud jsou zavřené.

Za nimi plyne čas odnikud nikam,
ještě pár věnečků a už si zvykám.

Publikoval(a): Mirastus, 19.8.2015