Anotace: O kráse, jenž má spoustu podob. Tohle je o mém pohledu na krásu, o mém nitru a pocitech!O kráse jenž pro ní není dostatek slov!já jí ale cítím!!

Krása je všude kam jen dohlédnu,
tak i v nedohlednu, má mysl utvoří si krásnou představou,

vzpomínám na krásu kterou jsem netvořila,
na krásu kterou jsem nemusela hledat,

na překvapivé chvíle pohlazené údivem,
kde mě nenapadlo ji někdy vidět,

rozechvěla mi srdce při tvé opakované větě,
si moje milovaný sluníčko kterou jsi mi opakovala dennodenně jako malé,ale dnes jsem dospělá a tys to řekla,
nikdy ty slova nebyla tak krásná jako dnes maminko,
to je krása slyšet to z tvých úst dnes,
dojmutá sílou krásy těchto slov rozplakalas mě,

nevědomky sobecky život jsem si skoro vzala,
myšlenka na tebe mě nenapadla že nemohl bys beze mne žít,
zachránils mě v poslední chvíli, s tím jsem nepočítala,
po několika dnech jsi zamnou přišel,je to stejně živé jako tehdy,
bezmocnost a bolest s kterou si stál naproti mi vzala
pohled na sebe samotnou,
tatínku promiň mi prosím, pak stisk tvůj rozbouřil řeku sls že vzala mi dech,slova, zbytky sebelásky,
v naprosté černotě uvědomění zašeptals z posledních sil, uvědomuješ si že bych bez tebe nemohl žít, že bych se zabil?
nevědomky v naprosté vteřině když jsem se dusila silou své vinny, pohladila mě nesmírná krása tvých slov,
procitla jsem z dítěte v dospělou ženu, nikdy si to neodpustím i když si mi odpustil anděli můj, tatínku můj milovaný,

vše jsem ti sbalila, tak prosím odejdi a mezi námi je konec,
viděls mě na zemi zlomenou plazit se u tvých nohou z prosbou odpuštění,i když neudělala jsem nic,
z povrchním nádechem překročils mě a odešels se pochlubit kumpánům jenž byly stejní jako ty,
v poslední putice kde přes hustý dým nebylo vidět,u žluté břečky bez pěny hrdě jste se bavili nad naším utrpením,

proč proboha brečíš?nech mě tati, nemůžu, ja už nemůžu, proč mi to dělá?
v hysterické agónii zatřásl mnou anděl, zoufalým silným hlasem prosil mě, proboha nebreč, já tě nemůžu takhle vidět, trhá mi to srdce,
a rozhodně mi oznámil, buď té zrůdě okamžitě sbalíš a ukončíš to, nebo to udělám já a věř že to bude horší, a dopadne to špatně,
bez váhání sbalila jsem mu i to poslední a udělala co mi anděl řekl, s arogantním smíchem ale prohraným koncem odešel,
a já mohla dýchat,jaká krása to byla vidět ho odcházet jako poraženého, anděl přistoupil a klidným hlasem řekl, tak a je klid,
a tohle bylo naposled!Zachránil mě. Můj milující otec jenž by byl schopen všeho pro mé štěstí,pro mě, jeho život!Děkuju Ti!

po dlouhé době zase mezi lidi, konečně si pokecám,spoustu veselých žen kolem mě co vypadly z dennodenního stereotypu ve stejný den,
vedle mě tichá žena, jenž s chutí popíjela lahodné pivo.byla blízko mě a tak to nějak začalo, povídala a já se smála a naopak,
byla fajn, rozuměly jsme si až do samého rána. Bydlela hned vedle me a ruku v ruce s kamarádem se vytratila užívat si dál ....
pak dlouho nepotkaly jsme se.A pak to vzniklo, shledaly jsme se s úsměvem a radostí že jsme se konečně střetly.
ten večer jsem jí pozvala a vyprávěly jsme jedna druhé vše.Od počátku pravda a pravda. Já se učila být silná, jako ona.
Byla semnou, pro mě, pomáhala mi, a já jí vyzvedla její sražené sebevědomí a pozvedla její hlavu, jenž stále koukala k zemi...
Stala se mým přítelem, dokonalou pravdou, mojí rodinnou, a já si uvědomila jak krásná její duše je, jak pokorná a vděčná je,
jak krásné je mít přítele. Kolik krásy mi dala to nikdy nedokážu slovy popsat. Ale ona to ví!Děkuju Ti za to že jsi!
A pak přišla láska, zatím nejvytrvalejší, ovšem bojovali jsme oba, a bojovali i když to milionkrát vzdali.
A ted tu leží, něco si brouká, ale vykouzlil mi úsměv. Ja ho prostě miluju!Miluju Tě, já Tebe miluju lásko moje.
A je mi tak krásně

Publikoval(a): Brazzillka, 29.7.2015