Za horizont času
Za horizont času
Kořeny citů, co nikdo nesdílí.
Procházíme řadou bytů, kde
jen prach se usídlí.
Okna do ulic, i když se rozsvítí,
venku není zhola nic,
prázdné parky bez lidí.
A tak v kruhu bloudíme,
hledáme směr.
Jen se hloupě množíme,
ve spirále kroužíme,
i ty jsi v ní.
Poznat lehkost bytí,
křehkou jako porcelán.
Místo, kde šumí oceán.
A tam někde za horizont času,
odletět a zapomenout trasu...
už nevědět.
Publikoval(a):
Makaveli, 23.7.2015