Anotace: Kdysi se mi zdálo,že si odleju z bronzu sochu své dívky. Bohužel zůstalo jen u snu a pohádky H. Ch. Anderssona a za malou mořskou vílu jsem se rozjel až do Kodaně.

Ještě tě mohu zachytit
žiji
z těch prvních taveb
pomalu po linii

s copánky s mašličkami
s mikádem středních let
s římanem se šedinami
už se neohlížej zpět

jen trosky zůstavují torza
i ta ve svůj okamžik mizejí
mezi vznikem a zánikem jsou životní korza
mezi zánikem a vznikem věčnost idejí

Mladá pružná pevné kosti
plná krásy krve mléka
nejlepší okamžik stéká
během žití do věčnosti

Ještě tě mohu zachytit
žiji
z těch prvních taveb
pomalu po linii

Publikoval(a): podnebný, 23.7.2015