Anotace: Když jsem zjistil, že je to ta pravá.

Dlouhá chodba, a v ní
samé dveře bílé,
jen číslo 2.patří mojí milé,
kterou mám tolik rád.

Den co den, noc co noc,
přirůstá k srdci mému víc,
rád hledím na pomněnkové oči její,
rád hladím její vlasy, její líc.

Snad vzpomene si, moje sladká,
co víc si člověk může přát,
vždyť láska je tak vratká,
však s láskou si přec nelze hrát.

Až zítra, Libuško má milá, budeš usínat,
ať zdá se ti ten nejkrásnější sen,
já budu tě hladit, líbat,
a věř, že budu s tebou jen.

Publikoval(a): Platini, 17.9.2010