Anotace: ani vlastně nevím

Hořící dlaně

Kámen se rozlamuje na tisíce kousků
odhaduješ to na kilometrovou hloubku
nemůžeš se pohnout
tělo ztuhlé, křeč ho svírá
nevíš, jak se rozhodnout
ale věz, že se na tebe někdo dívá.

Někdo tam nahoře na tebe dává pozor
otevři oči a kývni k nebi, na ten nekonečný obzor.
Nasaj do plic čerstvý vzduch, polkni a jdi dál.
Uzavři už konečně ten kruh, koukni už ses skoro smál.

A i když máš zase skelnaté oči,
jednou všechny hrůzy skončí.
Strach odejde, noční můry pominou
hlavně pokračuj dál ve své cestě, vojáci si pro tebe již nepřijdou.
Možná všechno závisí na náhodě, nebo na tobě
ale život je o všem, o lidech, o síle, o lásce, o přírodě.

Někdy nový den nepřináší přesně to co jsi chtěl,
kolikrát je prázdnější než ten předešlý
všechny hezké věci z mysli odešly.
Máš strach ji teď otevřít
a přitom opět ten strach nepopřít.

Ale víš, každá stránka má svou poslední větu, konec.
Tak věř v další hezká slova v následujících stránkách a finally jsi borec.
Pokud začneš skutečně věřit, že se kalné chvíle v hezké obrátí
pak jsi sám nad sebou vyhrál a už se to nikdy nevrátí.
A kdyby se přeci jen vrátily pochyby
pamatuj, že někdo nahoře na tebe dává pozor
otevři oči a kývni k nebi, na ten nekonečný obzor...

Publikoval(a): slzy-deště, 11.7.2015