Anotace: A na každého někde někdo čeká. Prý že.

V prazvláštním tanci
síťových kabelů

nasazujeme si obojky
pro příslib obrázku
a pár laskavých vět.

To naděje tluče na okna,
že zde není nic,
ale někde jinde bude
někdo
něco
cosi
čekat u dveří
a bude to znát barvu našeho hlasu.

A bude to milovat
naše unavené vrásky
a první šediny
a sedřené klouby
a modřiny na kolenou...

To někde naděje tluče do vývěsních štítů,
že když jsi ztracený, máš čekat,
dokud tě někdo nenajde

ale nikdy nemluví o lidech,
co čekají,
až je najdeš ty,
jen o pět bludných kořenů
a jeden zatoulaný pohled vedle.

Je to zvláštní tanec,
to nehybné ležení v sítích,
toužebné pohledy za plot oceánu,
ta víra, že
kdesi jinde,
někdy příště,
někdo jiný

a tma pod svícnem
je pořád stejně tradiční
a věčná.

Publikoval(a): Poutníček, 26.6.2015