Anotace: Nikterak objevná lehce nostalgická básnička na známé téma, že vzpomínky se stále vracejí, čas nikoliv...

Večerní dlouhý stín smysl vzal slunečním hodinám
co asi dělá ta na kterou vzpomínám
když zvolna přichází chladivé stmívání
s opojnou vůní trav odněkud ze strání
po vánku vzdálené je slyšet klekání
večerní dlouhý stín smysl vzal slunečním hodinám.

Korálky souhvězdí za chvíli ozdobí oblohu
jedny jsou pro vílu co s ní být nemohu
ze všech snů včerejších zbývá ten jediný
věčný jak monogram vyrytý do hlíny
myšlenka zrozená ve zlomku vteřiny
korálky souhvězdí za chvíli ozdobí oblohu.

Vlasy má z indiga půlnoc když uléhá na zemi
podobná té o níž od mládí zdá se mi
o lásce tajené za hvězdných přeletů
pod křídly motýla z tmavého sametu
jedenkrát do roka vrací se do květů
vlasy má z indiga půlnoc když uléhá na zemi.

Než první paprsek rozzáří na listech krůpěje
schovám v nich veršů pár pro tu co nečte je
o cestách do ráje po chvilce na kávu
stále mám o ni strach jak tenkrát u splavu
vše dobré chci jí přát a hezkou oslavu
než první paprsek rozzáří na listech krůpěje...

Publikoval(a): Mirastus, 25.6.2015