Anotace: ...o tom, že někdy je nám Bůh velmi vzdálený...

Viděla jsem touhu,
celá jsem v ní šla zahalená,
od mala touhou zaslepená a nepřítomná,
jsem tě hledala.

Věděla jsem, že je obrovská,
hluboká a živá
neslučitelná se smrtí a bolestná.

Čekala jsem nehybně,
že se naplní a já v ní,
ale jen rostla a já to neviděla.

Neschopná pohybu a myšlenky,
touhou znehybněná,
štvaná životem,
trýznivě němá.

Sama tě hledám a poklekám,
prý se to má,
Kloním hlavu a znovu se vkrádá,
prázdnota.

Publikoval(a): Lína, 20.6.2015