Anotace: Křivka života vede nahoru a dolu..

Stále se mi zdá smutné,
že se chováme jako cizinci,
nemyslím si, zda-li je nutné,
abychom si připadali jako v blázinci.
Hrajeme hry snad pro pobavení,
ale naše pohledy neumí lhát,
přesto zkouší groteskní představení
pro pobavení samy sebe hrát.

Až tě uvidím znovu,
budu vědět, že mám čekat,
až se přiblížíš mému slovu
a já začnu svobodně dýchat.

Až tě uvidím znovu,
pozdravíš mě jako přítele,
a budeš nesmyslně hledat okovu
pro svá slova a tvářit se vesele.

Stále se mi zdá krásné,
že si rozumíme jako sourozenci,
tolik spolu nemluvíme, pouto však nehasne
a všichni vidí naši excelenci.
Konverzujeme bez hlasu,
přejeme stejně, když chytíme řasu,
paseme naši spásu visící na vlasu,
asi Bůh má na svědomí naši trasu..

Publikoval(a): MV1, 17.6.2015