Lom
Lom
Anotace: Můj názor na zásah člověka do krajiny před plánovaným otevřením uranového dolu u Brzkova a před prolomením těžebních limitů hnědého uhlí i uvažované těžbě zlata a wolframu
Tu ležíš otevřen
jak člověk pitvou rozdrásaný celý
jejž krutou rukou lidé otevřeli.
Býval jsi vrchem dřív,
huňatý, bohatý les
kdys po tvém úbočí splýval
a znaveným poutníkům
mechem a stínem
větvemi provoněnými
zdaleka na pozdrav kýval.
Rozkvetlá louka u nohou lesa se smála,
jež malým hravým veselým dětem
celým snad světem se zdála.
Tu ležíš otevřen
a ze tvých boků kameny těžké se valí,
pod jejich velikostí lidé vypadají malí.
Ten nerost barevný, červený, modrý,
komíny skalní, jež vzhůru se klenou
a k blankytu oblohy hledí
bolestí otevřenou.
Práce je přetváření,
prací jsou lidé živi,
bez práce radosti není,
prací lze vykonat divy.
Vozíky řinčí, koleje s nimi,
balvany loučí se s místy svými
a lidé osmahlí, dopola nazí
k drtiči cestu si odvážně razí.
Hluk kladek, kolejí, drtičů, lidí
rozsáhlou stavbou se ozývá stále,
rozdrcen kámen do vozů se klidí
a nové vozíky vnikají dále.
Tu ležíš otevřen,
na nebi hvězdy už planou,
je vlahý večer, lidé už spí,
jen občas drobné kameny kanou
z boků tvých jako pláč tichounký.
Práce je přetváření,
na cestách, chodnících ve městech ležíš,
zpevňuješ chaloupky, domy i chaty,
ve vzdušných mostech i přes řeky běžíš,
hle lidské dílo již z tvé pilo paty.
Tu ležíš otevřen
na nebi hvězdy už planou,
je vlahý večer, lidé už spí,
dozněla práce a za tvých boků
žalostná píseň do noci zní.
Publikoval(a):
podnebný, 10.6.2015