Anotace: O věcech posledních a jízdě výtahem

V domech, jež se k mrakům klenou,
láká v náruč září svou,
kryta mramorovou stěnou
jako hvězda noční tmou.

Plyne hudby plným mořem,
tolik korálů je kol,
pluje zvolna tichým hořem,
v hloubi hrají housle v moll.

Vodopád mdlých růží splývá
v démantově černou říš,
dunivě pád jejich zpívá,
pluje, plyne, stoupá výš.

Publikoval(a): podnebný, 9.6.2015