a já se Ti směju
a já se Ti směju
dřevěnou nicotnost ovládáš
s líbezností v Hadriánově plášti
citíš nutkavou zášť
k tomu co do duše se svraštil
ponouká k slzám noc co noc
aby ses dávila smíchem za bolestí
jíž kryješ březobílou závrať
jen úkrok závisti od msty
třešněmi barví tváře do ruda
a není vidět skrze prsty
vztek z prohry
Publikoval(a):
Marcone, 8.6.2015